KomiksFEST! > 2011 > Program > Hosté




Hosté

Na letošní ročník zavítají tito zahraniční hosté...

Adanti, Dario

(Buenos Aires, 1971) Dario Adanti začal publikovat v argentinských časopisech El Porteño a Humor a v denících Página 12 a Clarín. Přestěhoval se do New Yorku a začal spolupracovat s New York Times a PC Magazine. Později, v roce 1995, se usadil ve Španělsku, kde vydal komiksové knihy La Ballena Tatuada (Tetovaná velryba), La Cosa Pringosa (Lepkavá věc), Kolmillo Blanco (Bílý tesák) a El Calavera Vuelve a Casa (Calavera se vrací domů). Ačkoli sám trvá na tom, že jeho styl a humor se zakládají na absurditě, bývá označován jako zástupce groteskního humoru anebo stinné části lidové kultury. Jeho díla se objevují v satirickém časopise El Jueves. Kromě práce na komiksu je tvůrcem animací pro televizní kanál MTV Latin a autorem několika krátkometrážních animovaných filmů, jako Vacaláctica (Mléčnákráva),Minas de cobre (Měděné doly) anebo La hora de Hombre Cacto (Hodina kaktusového muže).

http://www.darioadanti.com/

Středa 2.11. (18.00) vernisáž výstavy a beseda

Institut Cervantes, Na Rybníčku 536/6

Feuchtenberger, Anke

Anke se narodila roku 1963 ve východním Berlíně, kde v letech 1983-88 vystudovala na Akademii výtvarných umění grafický design. Spolu s několika kolegy pak na svém vzdělání založili vlastní autorský výraz postavený na „zastaralých“ technikách dřevorytu, linorytu či písmomalířství. Druhým sloupem, který je odlišoval a zároveň ukazoval na jejich německé kořeny, bylo využití expresionismu, uměleckého směru spojeného s Německem. V parodicky pojmenovaném uskupení PGH Glühende Zukunft (Řemeslné výrobní družstvo Zářící budoucnost) se tak krom Anke sešli i Holger Fickelscherer, Henning Wagenbreth a Detlef Beck. Jejich trademarkem se staly vizuálně i obsahově temné komiksy, jejichž originalitě ještě přidával fakt, že nebyly tvořeny za komerčním účelem. Na živobytí jim vydělávala ilustrace, díky níž se Anke proslavila působením v Die Zeit či Frankfurter Allgemeine Zeitung a od roku 1997 působí jako profesorka ilustrace a kresby na Vysoké škole užitých věd v Hamburku.

http://www.feuchtenbergerowa.de

Čtvrtek 3.11. (18.00) vernisáž výstavy a beseda

 

Goethe Institut, Masarykovo nábřeží 32

Komardin, Konstantin

Obrovské rozlohy ruského prostoru neměly nikdy o vynikající komiksové autory nouzi, ale Konstantin Komardin je jedním z nejdéle působících, nejaktivnějších a hlavně všeobecně nepřehlédnutelných. Tento absolvent jekatěrinburské Umělecké akademie v oboru knižního designu vstoupil na scénu roku 1992 a přispíval do místního komiksového časopisu Veles. Od roku 2002 se stal členem uskupení Kmen mrtvé ryby. Od té doby hojně publikuje a jeho nezaměnitelnému kresebnímu stylu to jen pomáhá. Rysy postav zřetelně vycházejí z ruských obličejů, ale tvary těl připomínají evropskou komiksovou školu v čele s králem erotické linky Milem Manarou.

Komardin ovšem odráží celou řadu dalších komiksových vlivů z celého světa včetně expresivnosti mangy a údernosti amerického mainstreamu a tomuto mixu dodává vlastní osobitý výraz, který se dokonale hodí k vytváření emocí, ať už černobíle melancholických jako v Mechanice citu (tuzemská revue Aargh! 6.9), tak v silných, úderných barvách jako v kyberpunkovém albu Site-o-polis. Sama kresba se pohybuje v široké škále od jemné, nervózní artové skicy (Hon na divokou ovci podle Harukiho Murakamiho) po silnou a výraznou linku v příběhu Mazanej králíček ze sborníku o hodných a zlých králících. Konstantin Komardin žije a tvoří v Moskvě.

http://komardin-comics.livejournal.com

Sobota 29.10. (17.30) beseda

 

MeetFactory, Ke Sklárně 15

 

Úterý 1.11. (18.00) vernisáž výstavy

Novoměstská radnice - věž, Karlovo nám. 1 / 23

McKean, Dave

Člověk, který do komiksu spolu s Billem Sienkiewiczem přinesl zcela nové výtvarné techniky a vizualitu. Dave McKean, mistr neoexpresionismu.

Narozen 1963 ve Velké Británii, studoval na Vysoké škole umění a designu, aby během cesty do USA narazil v roce 1986 na Neila Gaimana, současnou scénáristickou komiksovou superstar. Jejich počátky byly úzce propojeny díky společným komiksům Black Orchid, Signal to Noise či Violent Cases. Posledně jmenovaný vyšel česky jako Vraždy a housle a dobře osvětluje jejich tehdejší převratnost a absolutní novost. Příběh postavený na imaginaci malého chlapce a hrátkách s vizuální expresí i příběhem spojuje osteopatii, Al Caponea a běžný život do příběhu, který pro děti rozhodně není. Klasickou neoexpresionistickou, barevně opulentní malbu čeští čtenáři ocení v ponurém, atmosférickém batmanovském příběhu Arkham Asylum. V obálkách slavné Gaimanovy mytologicko-snové série Sandman k tomu přidal i experimenty s fotkami a koláží. Naopak 500 stran rozjímání o umělcích a tvořivosti s titulem Cages McKean vyvedl v minimalistické černobílé lince.

Zde se ale s komiksem na dlouho loučí a od začátku 90. let minulého století se vrhá na pole ilustrace a designu. Roku 1998 vstupuje do světa kinematografie, což vyvrcholilo celovečerním debutem Maska Zrcadla. Nyní dokončuje další snímek Lune a filmovou verzi mamutího třídenního divadelního projektu Passion of Port Talbot s názvem The Gospel of Us.

http://twitter.com/DaveMcKean

Sobota 29.10. (19.00) beseda a autogramiáda

MeetFactory, Ke Sklárně 15

Pondělí 31.10. (19.00) vernisáž výstavy

The Chemistry Gallery, U Lužického semináře 11

Peeters, Frederik

(1974) Rodák ze Ženevy, kde vystudoval vizuální komunikaci, si otevřel dveře do světa v roce 2001 autobiografickým komiksem Modré pilulky. V něm staví na své schopnosti ukázat nám člověka takového, jaký skutečně je a zároveň složit poklonu jeho lidskosti.

V Modrých pilulkách Peeters ukazuje svůj život s HIV pozitivní přítelkyní a jejím malým synem. Nejde však ani o varování ani o osvětu. Všednodenní zobrazení jejich soužití bere nemoci značnou část démoničnosti. Místo toho získáme příběh o síle, lásce a schopnosti překonávat překážky, kde se HIV nakonec stane symbolem pro jakýkoliv problém, která se na první pohled zdá neřešitelný.

Loni Peetersovi česky vyšel první díl sci-fi tetralogie Lupus o dvou vesmírných turistech, kteří touží vyřešit všechny své problémy lovem a zkoušením každé drogy, na kterou narazí. Pak ale potkají dívku, která se ukáže jako učiněný magnet na maléry, a začne jít o život.

Frederik Peeters má na kontě i krátké příběhy pro slavné komiksové časopisy jako Le Drozophile, Bile Noire, Lapin nebo Spirou. Zajímavostí v jeho tvorbě je barevný příběh Pachyderme vycházející z okleštěné americké komiksové vizuality 40. let.

http://frederik.peeters.free.fr/

Pátek 4.11. (18.00) vernisáž výstavy

 

1. Podzemní antikvariát, Hybernská 22 (31.10. – 13.11.)

 

Sobota 5.11. (19.00) beseda

 

Bio Oko, F. Křížka 15

Rabaté, Pascal

Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech získal ocenění za režii za svou němou hranou grotesku Ni à vendre ni à louer (Prázdniny u moře). Když se před více než deseti lety do ČR dostaly první zvěsti o opus magnum Pascala Rabatého (1961), adaptaci knihy Alexeje (nikoliv Lva!) Nikolajeviče Tolstého Ibikus, byl už v zemi svého původu, Francii, považován za vůdčí postavu nové generace francouzského komiksu sázející na obraznost a malbu. Ibikus je odvážná adaptace, která skvěle využívá vyprávěcích předností komiksu. Kvalitní a úderný scénář o vzestupu „obyčejného člověka“ vlastní svižný střih, úderné černohumorné dialogy a vytříbenou formu. Neoexpresionistická kresba přinesla do francouzského komiksu opět emoce proudící přímo z obrazů samých.

Jiná Rabatého díla, která mu vycházejí již od roku 1989, ovšem mají často dosti odlišnou, karikující linku. V této rozmanitosti mu napomáhají i absolvovaná studia na Akademii výtvarných umění v Angers, kde si vyzkoušel různé výtvarné techniky – zejména dřevořezbu a kovorytectví.

Rabatého žánrová rozmanitost a formální šířka se projevují i v jeho nové filmové kariéře. V roce 2010 natočil diváky a kritiky ceněný film Les petits ruisseaux (Potůčky) o sexu ve starším věku. Jeho zaujetí pro sexualitu se odráží i v zmiňovaných Prázdninách u moře, které přesto nemusí zabíhat do vulgarity, aby byly zábavné. Rabaté dokáže být profesionálem na všech frontách.

Neděle 30.10. (17.30) vernisáž výstavy, beseda a promítání filmu

Francouzský institut, Štěpánská 35

Roca, Paco

(Valencia, 1969) je komiksový kreslíř a ilustrátor. Pravidelně přispívá do legendární publikace El Víbora. Pracoval také s Juanem Miguelem Aguilerou –autorem z SF- a kreslil erotický komiks. Společně založili Road Cartoons, kde spojují tradiční komiks s 3D technologiemi. V jeho práci je znát vliv Hergého, tvůrce Tintína – postavy, která v Pacovi podle jeho vlastních slov probudila vášeň k dobrodružným komiksům. Z jeho vydaných děl citujme např. GOG, Hijos de la Alhambra (Děti Alhambry) a El Faro (Maják). Jeho dílo El Juego Lúgubre (Pochmurná hra), o člověku, který začne pracovat se Salvadorem Dalím, vyšel mezinárodně ve Strip Art Features.

http://www.pacoroca.com/

Středa 2.11. (18.00) vernisáž výstavy a beseda

 

Institut Cervantes, Na Rybníčku 536/6